Oči Nepálu

Dne 6. 11. 2025 jsem se zúčastnila cestopisné přednášky Ctibora Košťála o Nepálu. Pan Košťál je fotograf. Poprvé navštívil Nepál v roce 1995. Fotografoval krajinu i lidi, kteří jsou exotičtí, usměvaví, pohodoví. Uchvátil ho snímek pětileté holčičky. V roce 2015 jel opět do Nepálu, ale bylo to v době, kdy Nepál zasáhlo zemětřesení. V roce 2017 se tam vypravil s přítelem znovu. Jeho přáním bylo najít tu pětiletou holčičku. To se mu podařilo, našel její rodinu. Rodina jí zavolala do Dubaje, kde dívka pracovala. Přijela domů a on se s ní opět setkal. Byla to už dospělá žena.

S přítelem šli z Arughatu do Mu Gompy. Kousek jeli autobusem. Jízda autobusem byla velmi náročná. Cestovalo v něm plno lidí, autobus se rozpadal. Proto šli dál raději pěšky. Prodírali se úzkými soutěskami. Jsou tam lanové mosty, na kterých musíte dávat přednost mulám, které nesou náklad, protože ony se nevyhnou. Lidem by pak hrozilo nebezpečí zřícení.

V kraji žije mnoho nádherných pavouků, sviňuch, ještěrek, gekonů, hadů, volně pobíhajících psů. Slepice chovají v klecích. - Odpady vyvážejí za vesnici nebo je dávají do vykopané jámy, někdy je pálí. Všude visí návody, jak dodržovat hygienu. - Je tam záplava čínského zboží, mobilních telefonů. - Vesnice mají vstupní brány. Domy se stavějí z kamenů, a to podle plánů. Na cestách vidíme ženy, jak drtí kameny. - Z bambusu pletou různé nádoby. - Školy jsou internátní, chybějí jim pedagogové.

Cestovatelé pak odletěli do Káthmandú. Tam viděli zubní ordinaci, holiče, masnu, fotografa. Lidé jezdí na skútrech, někdy i čtyři na jednom skútru. Ve městě je velká spousta holubů, kteří znečišťují okolí. Lidé vyrábějí upomínkové předměty. Rozvody vody jsou na povrchu. Všude je vidět ohromné množství drátů elektrického vedení. Nepál je chudá země, ale lidé tu jsou šťastní, vše dělají s úsměvem.

Další zastávka byla v Dubaji. Nachází se tam největší budova světa, která měří 452 metrů. Také navštívili překrásnou mešitu. Oproti Nepálu je to ohromný kontrast.

Přednáška se mi moc líbila. Velmi pěkné byly fotografie lidí. Pan Košťál fotil mladé i staré lidi, ze kterých vyzařoval klid a pohoda. Uchvátily mě jejich tmavé oči.

Eliška Srnová, kvarta, MěG a SOŠ Úpice