Naši žáci opět za školou

Eliška Hrabalová je studentkou sexty městského gymnázia s vynikajícími výsledky nejen ve škole, ale i na tenisovém kurtu. I když dělá všechno zásadně na 100%, dokáže být při všem tom vytížení vždy usměvavou, přátelskou a pozitivní osobností…

 

Eliško, nečekaná úvodní otázka: Jak ses dostala k tenisu, jak dlouho se mu věnuješ a co tě u něj stále drží?

 K tenisu jsem se dostala přes svého tátu, který se mu věnoval po velkou část je svého života. Po kurtu jsem se začala pohybovat už jako malá. Pořádně jsem začala hrát ve svých 5 letech. První turnaje jsem hrála už kolem 8 let. Tento rok je 12., co hraji a pořád mě to baví. Je to součást mého života, každodenní „rutina“. Občas si říkám, že to nemá smysl, že je to k ničemu, že to stejně nikam nedotáhnu. Zároveň to pro mě znamená vše a já už bych bez toho pořádně fungovat nedokázala.

Jaké jsou tvé dosavadní největší sportovní úspěchy?

 Mezi mé největší úspěchy patří vítězství na turnajích nejvyšší kategorie v ČR. Ve východních Čechách patřím mezi nejlepší 3 hráčky. V celé ČR jsem se pohybovala kolem 16. místa v ročníku. Bohužel kvůli zraněním jsem se teď žebříčkem lehce propadla. Také mám za sebou hraní družstev v 2. lize a účast na olympiádách mládeže. Letos jsem se dostala na soupisku německé ligy družstev.

Mohla bys čtenářům stručně popsat, jak vypadá tvůj trénink a v čem se díky němu liší tvůj život od života většiny spolužáků?

 Průběh mého dne s tréninkem je takový, že se snažím co nejvíce chodit do školy. Odpoledne mě čeká trénink a většinou k tomu jsou nějaké kondice… Pak něco navíc, pravidelně chodím na rehabilitace a každý den se snažím věnovat čas regeneraci. Tento program mi končí kolem 19. - 20. hodiny. Nastává čas se najíst, naučit se a takto probíhají moje dny skoro denně. Velkým problémem je pro mě čas, protože dojíždím do školy i na tréninky do jiných měst. Některé dny mám tréninky místo školy nebo odjíždím či dohrávám turnaj v týdnu, proto často školu doháním. Volný čas téměř nemám, ale když děláte něco, co vás baví, a chcete v tom být úspěšný, tak tomu musíte dát víc jak 100 %. Proto to beru tak, že to k tomu patří a já to ze své strany vnímám jako určitou cenu.

Máš nějaké tenisové vzory, inspirují tě třeba nejen sportovními výkony, ale i něčím ve svých osobních příbězích?
Myslím, že vzory ani tak nemám. Celá naše rodina je velmi sportovně založená a jsou pro mě tou největší oporou. Snažím se stanovovat si reálné cíle, samozřejmě trochu snění taky neuškodí, ale dělám vše pro to, aby se mi plnily. Není lepší pocit, než když po šílené dřině, odříkání, stresu a oběti, kterou tomu dáváte, přijde úspěch.

A nakonec, jak si představuješ svoji ideální budoucnost?
Nadále bych se chtěla věnovat tenisu. V budoucnu se objevují možnosti spojit to se získáním stipendia a studiem v zahraničí. Hlavní kritérium je pro mě zůstat zdravá. Jsem vděčná za to, jakou příležitost posouvat se, jsem dostala.

Děkujeme za rozhovor.

Mgr. Jan Beránek