Vánoce bez bramborového salátu

VÁNOCE BEZ BRAMBOROVÉHO SALÁTU

            Říká se, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Připomínáme si zvyky a tradice, jako např. zdobení stromečku, zpívání koled, dostávání dárků a rodinné setkání.

            U nás doma se to říci opravdu nedá, i když se máma snaží být v klidu, vánoční pohodu střídá nervozita, někdy i panika, rozčilování se a někdy i zapomínání na důležité věci, které by na štědrovečerním stole neměly chybět. Jak mi maminka vyprávěla, tak u nich doma to bývalo ještě horší. Děda na 24. 12. šel řezat ráno stromek, neboť dle jeho křesťanského vyznání stromek se nesměl zdobit dříve než na Vánoce, ještě zabíjeli kapra, někdy jim ležel mrtvý ve vaně, a tak nastala štvanice, kde sehnat nového kapra, dělali chlebíčky, štrúdl, poklízeli byt a odpoledne byli všichni úplně vyřízeni. Tak to jsme jako rodina řekli, že takový maraton nechceme absolvovat a snažíme se trochu zvolnit. I tak se občas přihodí něco, na co rádi vzpomínáme ještě dnes.

 Je tomu již 4 až 5 let, byly tu zase Vánoce a nastal odpolední koloběh. Já s bratrem připravovala stůl, ubrousky, příbory a svícny, máma nosila drahý porcelán a broušené skleničky na stůl a táta potají schovával pod talíř peníze a šupinky pro štěstí. Okolo 18. hodiny máma začala smažit kapra, také filé pro bratra, připravovat do mísy bramborový salát a do termosky 6 brambor pro bratra, který salát nejí. Ohřívala rybí polévku, kterou zbožňujeme. Tatínek samozřejmě pomáhal, jak mohl, vše nosil na štědrovečerní stůl, chystal pití a my jsme již nedočkavě čekali, kdy budeme moci usednout. Ale není to jen tak, podle pověr a tradic nesmíme stůl opustit, dokud poslední nedojí svůj talíř. Jinak se s ním již příští rok nesetkáme. U nás se tato tradice dodržuje, i kdyby, jak se říká, „ čert na koze jel. “ A tak si vždy dáváme pozor, aby bylo opravdu vše na stole. Tentokrát jsme bohužel zjistili při dojedení rybí polévky, že bramborový salát zůstal v kuchyni na stole a máme jenom termosku s šesti brambory. A co teď, kdo pro salát dojde? Maminka ale ihned kategoricky všem zakázala se od stolu  jenom na 50 m vzdálit, a tak tentokrát jsme se dělili o brambory a v myšlenkách si představovali, jak by ten bramborový salát byl úžasný.

            Po této příhodě, vždy než zasedneme ke stolu, raději DVAKRÁT zkontrolujeme, jestli bramborový salát je na stole. Už bych nechtěla zažít znovu Vánoce se suchými bramborami.

Jitka Bradáčová, sekunda