Vánoce s domácím zvířátkem
VÁNOCE s domácím zvíŘ átkem
O Vánocích mamka skoro každý rok vypráví historku o mně a kaprovi.
Když mi byly asi 4 roky, měli jsme kapra dost brzo, byl ve vaně skoro 4 dny, než ho tatínek zabil. No, a já jsem byla už ve věku, kdy děti chtějí nějaké to domácí zvířátko a když tatínek donesl kapra a hodil ho do vany, myslela jsem si, že je to předčasný vánoční dárek a Ježíšek mi už to zvířátko donesl dřív, aby s námi mohlo být u stromečku. V tu chvíli a v mém věku mi ještě nedocházelo, že to zrovna není domácí zvířátko. Trávila jsem s ním prý skoro celé dny od rána do večera, chodila jsem za ním pořád, maminka mě tam už ani moc nehlídala.
No, a teď abyste pochopili závěr: moje teta měla doma pejska, byl takový ten pohovkový typ, který se skoro týdně koupe. Když jsem to u ní viděla, řekla jsem si, že by ta naše rybička měla být na Vánoce taky přece čistá. Vzala jsem mýdlo a začala jsem toho kapra "mazat" mýdlem a povídala jsem mu věty typu: "Teď budeš krásně voňavý," a tak dále. Vtom se přišla maminka podívat do koupelny, co to tam dělám, a začala se strašně smát. Později vyprávěla, že nevěděla, jestli mi má vynadat, protože bylo den před Štědrým dnem, nebo se tomu smát. Nakonec zvolila druhou variantu.
No, kapr byl samozřejmě kontaminovaný a nejspíš i omámený. Ten rok jsme už kapra nesehnali, večeřeli jsme jen kuřecí a vepřové řízky s bramborovým salátem, ale vzpomínáme na to dodnes.
Agáta Hebká, sexta