Školní zájezd do Švýcarska nám přinesl šest dní plných nových míst a zážitků

Naší první zastávkou byla Kostnice. Už samotná plavba trajektem po Bodamském jezeře byla pěkným začátkem celé cesty. Město v nás probudilo vzpomínku na Jana Husa, jehož osud je s Kostnicí neodmyslitelně spojen. Překvapivé je, že se zde nachází památník vytvořený v Hořicích. Poté jsme navštívili Rýnské vodopády, největší nížinné vodopády Evropy. Mohutný proud vody s ohlušujícím hukotem řítícím se přes skály, na nás rozhodně udělal dojem. Den jsme zakončili prohlídkou Curychu a večer dorazili na ubytování v horské vesničce Jaun.

 Druhý den patřil švýcarským specialitám. Čekala nás exkurze do čokoládovny, která nebyla přínosná jen chuťově. Dozvěděli jsme se toho mnoho o výrobě čokolády a některé její části jsme si mohli sami vyzkoušet. Navštívili jsme sýrárnu v Gruyères a poté se prošli stejnojmenným městečkem. Odpoledne jsme si prohlédli historické centrum Bernu, město medvědů, které jsme i naživo viděli společně s parlamentem a národní bankou. Právě Bern se pro mnohé z nás stal jedním z nejkrásnějších měst celého zájezdu.

 Další den s aprílovým počasím v červnu nás uvítal u obrovského Ženevského jezera s výhledem na mohutné hory. V Lausanne jsme se vydali k Olympijskému muzeu, kde nás zaujaly sportovní sochy včetně sochy českého běžce Emila Zátopka. Někteří z nás si vyzkoušeli i krátký sprint na sto metrů a na chvíli se tak ocitli v roli olympijských sportovců.

 Největším zážitkem posledního dne byly vodopády Trümmelbachfälle. Šest vyhlídek na vodopády ukryté uvnitř skalní soutěsky vytvářelo až nereálný pocit. Následovala procházka v horském středisku Grindelwald, návštěva Luzernu a pohodová projížďka na šlapadlech a rozloučení se Švýcarskem. Jako poslední nás už jen čekala zastávka ve Vaduzu, hlavním městě Lichtenštejnska.

 Jak se říká, pokud máte pocit, že vás obklopují velké myšlenky, vydejte se na místo, kde si připadáte malí. Myslím, že Švýcarsko tuto funkci splnilo.

 I když nás občas bolely nohy a rozčilovala nás až moc upovídaná paní průvodkyně, a ať už to zní jakkoliv kýčovitě - zůstávají nám vzpomínky na večerní procházky, města, na chvíle, kdy jsme byli daleko od všech i všeho a také výhledy, které se jen těžko popisují slovy. Děkujeme.

 Erika  Danko, septima