Historie vzdělávání

Silná touha dětí hrát si a zkoumat podle všeho vznikla během naší evoluce, aby sloužila potřebám vzdělávání. Historie vzdělávání sahá až do dob lovců a sběračů. Antropologové, kteří tyto skupiny studovali, říkají, že tito lidé nerozlišují mezi prací a hrou, v podstatě celý jejich život je pro ně hrou.

S nástupem zemědělství a později průmyslu se z dětí stali nucení pracovníci. Hry a prozkoumávání byly potlačeny. Svéhlavost, která byla vždy ctností, se stala neřestí, která musela být z dětí vymlácena. Začaly se tvořit společenské rozdíly a s tím spojené otroctví a nevolnictví. Toto vše vedlo ve vznik středověkého feudalismu. Základní lekcí, kterou se děti musely naučit, byla poslušnost, tedy potlačení jejich vlastní vůle, a úcta k pánům. Vzpurná povaha mohla často znamenat smrt.

S nárůstem průmyslu se mohlo zdát, že se život dětí zlepší, ale naopak je podnikatelé využívali, jako levnou pracovní sílu s minimálními kompenzacemi. Dětská práce byla přesunuta z polí, kde alespoň svítilo slunce, byl zde čerstvý vzduch a několik málo příležitostí hrát si, do temných, přeplněných, špinavých továren. 

Myšlenka všeobecného povinného vzdělávání se v Evropě postupně vyvíjela mezi 16.-19. stoletím a dětská práce začala být zákonně omezována. Ukázalo se, že vzdělanost se začala uchylovat různými směry. Zaměstnavatelé v průmyslu viděli školní výuku jako způsob, jak vytvořit lepší pracovníky. Národní vůdci vnímali školní výuku jako způsob, jak vytvořit dobré patrioty a budoucí vojáky. 

Všichni považovali školní docházku za indoktrinaci, tedy implantování určitých pravd a způsobů myšlení do dětských myslí. Jedinou tehdy známou metodou bylo, stejně jako dnes, nucené opakování a následné testování. Brutální silové metody, které byly dlouho užívány, aby děti plnily úkoly na farmách a v továrnách, byly přesunuty do škol, kde měly děti přimět k učení.

 Školy jsou dnes mnohem méně přísné, ale částečnou podstatu si zachovaly. Učení je tvrdá práce, je to něco, do čeho děti musíme nutit, ne něco, co nastane přirozeně prostřednictvím vlastních aktivit. Školský systém nebyl velmi dlouhou dobu nijak inovovaný a vzdělávací osnovy jsou vytvářeny stále stejným způsobem. 

Škola je dnes místem, kde se všechny děti učí rozlišovat mezi prací a hrou. Rozlišení, které lovci a sběrači nikdy neznali.

Eliška Hrabalová, 7.SP